Historie

Angorský králík je jedním z nejstarších plemen. Jeho jméno vzniklo patrně podobou jeho srsti se srstí angorské kozy nebo kočky. Podle nejstarších zpráv byl angorský králík již v roce 1723 dovezen do Francie z černomořské oblasti. V této době se angorský králík údajně dostal i do Anglie, kde byl teprve řádně prošlechtěn. Protože žádný záznam vysloveně nehovoří o bílé barvě králíků (což by při takové výjimečnosti jistě bylo připomenuto), potvrzuje se domněnka o divokém zbarvení těchto králíků.

Bílé angory byly vyšlechtěny zřejmě jak ve Francii, tak v Anglii, neboť angory, které poprvé dovezl z Anglie do Německa pan von Meyersbach v roce 1777, byly bílé s červenýma očima, tedy albíni.

V Anglii byli tehdy chováni angorští králíci převážně nebo snad výlučně v barvě bílé. Dokazují to fotografie z roku 1789. Podle nich můžeme usuzovat, že jako plemeno byli angorští králíci tenkrát ještě značně nedokonalí a na hony vzdáleny dnešním angorám.

Odhaduje se, že do Čech se angora dostala koncem osmnáctého století. Poté, co byly angory dovezeny do Německa, se o jejich rozšíření zasloužil kazatel F.CH.S. Mayer.

V této době byly angory chovány i ve Francii. V roce 1784 zde byl vydán první spis o angorském králíku pod názvem "Návod k chovu angor", jehož autorem byl již zmíněný Mayer. Tento popis vyšel také v roce 1789 v německém překladu v Drážďanech.

Tenkrát se angorský králík nazýval anglický králík, nebo hedvábný. V Německu se tento název udržel velmi dlouho.

Angorský králík se začal více používat až po vydání prvního vzorníku pro posuzování králíků na výstavách. Vedle chovu bílých zvířat bylo koncem osmnáctého století doporučováno křížit angory s ostatními domácími králíky, aby se získala i jiná barva vlny. Chovatelské zkušenosti z let 1790 - 1792 byly písemně dochovány ve spisu pod názvem: "Poučení o kultuře angorského králíka, o jeho nemocech a nejlepších metodách, jak s prospěchem ho zužitkovat". Zde popisuje roku 1796 Josef Krištof Bahrens zevrubně všechny otázky týkající se užitku přinášeného chovem angor. Dále jsou tam statě věnované zpracování vlny, ustájení, chovu a kastraci za účelem zvýšení výnosu, snadnějšího ustájení a odolnosti proti nemocem.

Po úpadku chovu angor v napoleonské době neexistují o nich dlouhou dobu žádné záznamy. Byly drženy jen velice sporadicky. Až po čase se opět začala angora objevovat a to už jen jako sportovní plemeno. Srst - vlna zůstala pro hospodářské využití na dlouhou dobu bez povšimnutí.

Další zmínku nalezneme v Brehmově "Životě zvířat" z roku 1877, kde však je chovu angor v Německu prorokován nezdar. V Mayerově naučném slovníku z roku 1889 se rovněž tvrdí, že se angora pro chov v Německu nehodí. Přitom již na první samostatné výstavě králíků Německa v roce 1885 byly mezi pěti tehdy uznanými plemeny vystavovány i angory. Posuzoval je tehdy první německý posuzovatel králíků Julius Lohr, který byl také autorem prvního ručně psaného německého vzorníku se stobodovým systémem.

V době na přelomu 19. a 20. století nastala v Německu změna v nahlížení na chov angor, neboť mimo dobrou kvalitu srsti se vyžadovala i značná délka vlny. V roce 1893 vydané směrnice pro posuzování angor uvádějí délku hedvábného vlasu přes 20cm. Ve směrnicích vydaných po roce 1900 byla uváděna a požadována minimální délka 15cm, na plný počet bodů (30), bylo nutné naměřit délku 22cm, za každý cm pod 22cm se strhával jeden bod. Tato délka byla později ještě zvýšena a to na 25 cm a skutečně v chovu také dosahována. Máme informaci, že přítel Fiala hovořil v roce 1909 v Drážďanech u příležitosti 19. mezinárodní výstavy králíků s posuzovatelem J. Lohrem, který mu sdělil, že naměřil u angor nejdelší vlas 26 cm. Fridrich Joppich ve své knize z roku 1969 uvádí, že kolem roku 1910 bratři Haugové z Feuerbachu u Stuttgartu naměřili délku srsti od 40 do 44,5 cm. Tehdejší hmotnost zvířat dosahovala kolem 4 kg.

V českých zemích byl chov angor na začátku 20. století opravdu popelkou. Angorský králík tehdy nebyl k chovu příliš doporučován, protože byl považován za choulostivé plemeno. Také zpracování vlny na tehdejších nedokonalých strojích bránilo jeho většímu rozšíření. Teprve po 1. světové válce nastalo větší rozšíření chovu tohoto králíka, ačkoli byl ale stále držen spíše jako zajímavost.

V zemích západní Evropy, především Francii, bylo ve 30. letech již velmi rozšířeno strojové zpracování angorské srsti. V té době se i u nás objevovali nadšenci a organizátoři, kteří se zabývali otázkami chovu angor, jeho rozšířením a organizací prodeje a zpracování vlny. Zřizovaly se první sběrny a srst se vyvážela do zahraničí, nebo se tam posílala ke zpracování. Organizace však byla značně těžkopádná a chovatelé byli šizeni. K tomu přispěla i hospodářská krize v letech 1929 - 1933, kdy nastal chaos v nákupech i zpracovatelských cenách. To vše nutilo chovatele, aby utvořili svou organizaci, která by pomáhala hájit jejich zájmy.

Tak bylo v Praze při konání jarní hospodářské výstavy v roce 1933 založeno Celostátní sdružení chovatelů angorských králíků. Tato organizace se zabývala nákupem a prodejem angorské srsti. Později založené Králíkářské družstvo v Praze zařídilo ústřední sběrnu angorské srsti a podpořilo tak nejen nárůst počtu chovatelů angor, ale i přineslo prospěch národnímu hospodářství. V letech 1934 - 1935 vznikla naše první přádelna angorské srsti v České Skalici, brzy však zanikla. Po ní byla zřízena speciální přádelna v Bystrém u Poličky, která jako jediný podnik sloužila chovatelům.

Na činnost Celostátního sdružení chovatelů angorských králíků navázal dnešní Klub chovatelů angor Praha. Členové tohoto klubu mají velkou zásluhu na prošlechtění angorských králíků u nás. Přísným výběrem se podařilo zlepšit jejich exteriér i užitkovost, tedy jakost vlny i výnos. Klub vždy sledoval a sleduje vynikající jedince a vede přesné záznamy s cílem co největšího rozšíření jejich kvalitních dědičných vlastností. Zásluhou klubu je pak angorský králík středem pozornosti na našich předních výstavách. Klub také zavedl vyšší stupeň oceňování zvířat v chovech svých členů - typizaci. Konaly se kontrolní střiže u špičkových chovatelů, majitelů P a K chovů.

Přítel Jiří Zahradník uvádí, že měl možnost porovnat kvalitu našich angor se zvířaty v zahraničí na výstavách Interkanin. Uvádí, že v evropské konkurenci naše angory obstály. Dále přítel Zahradník píše, že jsme dosáhli velký pokrok v neplstění angor, a tak nám úplně odpadlo dříve nutné pročesávání. Podstatné zlepšení nastalo také ve vzhledu angor.

Někdy v roce 1930 se vyhraněný typ angor mění. Jak již bylo napsáno, existovala angora tzv. typu anglického a dále pak typu německého, kterému se přibližoval typ francouzský. Mezi rokem 1970 - 1980 se mluvilo o typu tzv. českém, který byl vlastně kombinací typu anglického a německého. Chovatelům šlo hlavně o to, aby bylo dosaženo co nejdelší srsti. Oproti anglickému typu měl německý typ srst hrubší, čímž se pomalu odbouralo její plstění.

Přítel Jiří Zahradník dále uvádí, že ve 40. letech se objevily první pokusy o křížení těchto dvou typů. Anglický typ byl menší, jeho hmotnost dosahovala kolem 2,5 kg a odpovídal dnešním požadavkům na plemenné znaky. Dlouholetou chovatelkou anglického typu byla bývalá jednatelka klubu paní Vlasta Baitlerová. První jedinci v tomto křížení ojediněle dosahovali hmotnosti kolem 3,5 kg. Jedním z průkopníků angor tohoto typu byl pak člen pražské branické organizace, přítel Schovanec.

Až po roce 1945 se začal u našich angor formovat nový typ, kterému se začalo říkat československý, aby se odlišil od dřívějšího typu českého. Přítel Zahradník uvádí, že byl u zrodu tohoto typu. Při jeho posuzování se často používalo výroku, že ukazatelé výborného vlnaře jsou celé obrostlé uši, bohatá čelenka a bačkory. Dnešní typ a exteriér je v zahraničí stále uznáván, pro nás je však nadále přínosem kvalita a hustota srsti zahraničních zvířat, zejména německých.

Na to, jakého pokroku doznal chov angor, ukazují standardy obsažené ve vzornících pro posuzování, které u nás byly vydávány od roku 1922 (St. Komzal) do posledního vydání z roku 2003 (ing. Josef Zadina). Pro zajímavost uvádím bodovou stupnici, která byla používána kolem roku 1930 :

22 21 20 19 18 17 16 15 14 cm

20 19 18 17 16 15 14 13 12 bodů

Srst kratší než 14 cm byla hrubou vadou. Později to bylo 7 cm a dnes je to 6 cm. Množství získané srsti z jednoho králíka bylo částečně ovlivněno způsobem jejího získávání. Dříve se totiž získávala jen pročesáváním a jen asi 2 x do roka stříháním. V roce 1928 se psalo v časopise Český rolník: vlny dá dospělý králík průměrně 15 až 22 dkg, nejvýše pak 25 dkg. V roce 1980 se ale již toto množství dostalo z jediné střiže a možná i víc. Stříhá se už 4 - 5 x do roka.

Že historie nelže, nás přesvědčují klubové kontrolní střiže. V roce 1977 bylo z květnové střiže získáno u jedné samice 310 g, za rok poté u stejného zvířete 1080 g. U samce z únorové střiže v roce 1978 to bylo 280 g. Po několikaletém sledování vyšlo najevo, že nejproduktivnější jsou angory ve stáří 2 - 2,5 roku, do té doby produkce srsti stoupá, pak následuje pokles.

Maso angorských králíků bylo v minulosti zavrhováno, podle starých spisů je údajně méně chutné než u jiných plemen a měkké jako bláto. Tento jev byl zřejmě způsoben získávání srsti pouhým pročesáváním. Dnešní angora je přesným opakem. Stříháním a tím střídavým působením chladu a tepla má angora maso šťavnaté a velice chutné. Angorský králík se dá tedy chovat nejen pro srst, ale i pro maso, čímž jeho chov roste.

Pracnost chovu angor není dnes zdaleka taková, jako před 50 - 60 lety. Dnešní prošlechtěná zvířata se zdaleka tolik neplstí. V současnosti se v klubu kontrolní střiže již neprovádí. Všechna mláďata v klubu mají před pořadovým číslem velké "S". Od rodičů, na jejichž oceňovacím lístku je vyznačena typizace, jsou mláďata při registraci označena také písmenem "S", ale jejich registrační číslo začíná od 5000, ne tedy od jedničky, jak tomu bylo u předchozích mláďat. Nyní jsou typizována pouze zvířata, která dosáhla 95,0 b. a více - samec a 94,0 b. a více - samice, což je kritérium velice přísné, ale jen tak lze dosáhnout nejvyšších kvalit.

Klub též provádí stolní bodování u všech chovatelů, kteří o to požádají, a to lze spojit i s typizací nejlepších zvířat.

Jednou ročně pořádá klub výroční členskou schůzi s vyhodnocením uplynulého roku v chovu a výstavnictví našich angor. VČS se neobejde bez tomboly a pohoštění všech členů a hostů přítomných na schůzi.

Klub vydává pravidelně 4x do roka klubový zpravodaj - Angoráček - ve kterém informuje své členy o dění v klubu. Zpravodaj je pro členy zdarma.

Naše angory se stále těší oblibě chovatelů, i když už bohužel ne v takové míře, jako tomu bylo kdysi. Máme dva chovatele, kteří mají uznán regenerační chov angor s ruskou černou kresbou, dále jeden chov havanovitých angor a jedno novošlechtění angory saténové červené. V roce 2010 má Klub 24 členů a registrováno bylo 171 ks mláďat.

                                                        VZNIK, POČÁTKY A SOUČASNOST CHOVU